Vývoj hnutí free party od 90. let

Mezi oranými poli a zchátralými halami vycházel syrový zvuk z nitra noci. Žádná reklama, žádná bezpečnost, žádná oficiální scéna: jen reproduktory, kabely, vlhké dřevo, rozšířené oči, oholené hlavy, reflexní vesty. Free party se rodila a nic už nebylo jako dřív.

1. Anglické kořeny: oheň na polích (1989–1993)

Všechno začíná ve Spojeném království na konci 80. let. Acid house explodoval v londýnských klubech. Pak rychle stěny diskoték přestaly stačit na udržení energie. Kolektivy jako Spiral Tribe začaly hrát venku. Nelegální rave se rodily na anglickém venkově. Zvuky byly temnější, radikálnější.

Odpověď vlády? Criminal Justice and Public Order Act z roku 1994, který zakazuje shromáždění s hudbou obsahující "opakující se rytmy". Výsledek: Spiral Tribe a další skupiny vyrážejí na cestu… směr Evropa.

2. Francie: neorané pole, divoká rave (1993–1996)

První šok přišel v roce 1993, na poli u Château-du-Loir, během prvního francouzského Teknivalu. Scéna vytržená z ničeho: zesilovače narychlo postavené, lidé z různých koutů, bez jakékoliv reklamy. Ústní podání, fotokopírované letáky, improvizované telefonáty z telefonních budek. Právě zde underground techno zakořenilo ve Francii.

Párty se množí. Objevují se francouzské skupiny. Mluví se o "kmenech", "sound systems", "elektronickém nomádství". Místa se neustále mění: lesy, průmyslové zóny, hory, pláže. Narodila se kultura, a je to něco hlubokého.

3. Zlatý věk: divoké desetiletí (1997–2007)

Na konci 90. let free party explodovala. Skupiny jako Heretik, Narkotek, OQP, Facom Unit nebo divocí Metek a Hekate se staly ikonami. Každý víkend se někde ve Francii (nebo jinde) divoce staví zvuková stěna.

Teknivaly přitahují desítky tisíc lidí. Některé trvají více než týden. Je to organizovaný chaos: zvukové systémy v oblouku, natagované kamiony, projekce, LSD, růžový neonový irokez a ghetto-blaster přes rameno. Žádné časy, žádný program, jen hluk a pot.

Média panikaří. Policie přichází. Ale párty pokračuje.

4. Represivní opatření a legislativa: nátlak (2002–2010)

V roce 2002 zákon Mariani reguluje hudební slavnostní shromáždění. Překlad: chceš-li uspořádat párty, musíš ji ohlásit, dokázat, že máš záchody, bezpečnost, a často... ti povolení zamítnou. Začínají zabavování vybavení, nátlaky, preventivní zatýkání.

Ale kultura je příliš zakořeněná na to, aby zanikla. Skupiny jsou chytřejší, mobilnější, organizovanější. Někteří přecházejí do legality, jiní se ponořují hlouběji do podsvětí. Scéna se dělí, ale neumírá.

5. Dědictví a znovuzrození (2010–2025)

Dnes už free party není jen záležitost rebelů. Je to živá kultura, která se proměnila. Mladí osmnáctiletí staví své vlastní systémy, sbírají archivy, inspirují se staršími a zároveň vkládají své vlastní kódy: vizuální show, hybridní hard techno, post-apokalyptická estetika, elektro industrial, digitální punk.

COVID zastavil všechny. Ale jakmile skončily lockdowny, lesy začaly znovu vibrovat. Divoké mikrofestivaly, ekologicky uvědomělé akce, oživené místní scény. A stále ta bláznivá myšlenka: bavit se jinak, mimo pravidla, opravdově.

6. Proč to ještě trvá

Protože nejde jen o tanec. Free party je manifest. Je to říct ne předraženým klubům, reklamě, kontrolám u vstupu, stanoveným časům. Je to udělat ze zvuku zbraň, katarzi, výkřik svobody.

A dokud budou pole, haly, kabely a spálené hlavy připravené na vše, aby uspořádaly noc, bude free party pokračovat.

Pro ty, kdo vědí. Pro ty, kdo ještě tančí.